Historie léčby rozštěpových vad

Rozštěpové vady obličeje provází lidskou společnost od nepaměti. V pravěku a dřívějších dobách byly tyto vady označovány za dílo ďábla a děti postižené rozštěpovou vadou byly obvykle vyloučeny ze společnosti a často ponechány napospas okolní divočině. Historické doklady o rozštěpových vadách obličeje a jejich léčbě začínají nálezem sošky hlavy člověka s rozštěpem rtu ze 4 stol. př.n.l nalezené v Korintu. Další milníky pokroku léčby až do současnosti jsou shrnuty v tabulce. (McCarthy,1990; Saunders,1990; Pantaloni, 2001)

Přehled historie léčby rozštěpových vad obličeje

LetopočetAutorMetoda
4. stol. př. n.l.NeznámýEvropa – Korintské vykopávky – socha hlavy s celkovým rozštěpem
390. př. n.l.NeznámýAsie – Čína- dynastie Chin – písemné doklady o specializovaném lékaři na chirurgii rozštěpových vad (Boo - Chai, 1996)
1.stol. n.l.A. C. Celsus (25 př. n. l. – 50 n. l.)Autor spisu „De Medicina“, k uzávěru defektu užívá posunu
2.stol. n.l. Galénos z Pergamu (129 - 200) Zavedl do chirurgie k sešití defektu cut-gut tj.vstřebatelný šicí materiál vyrobený z ovčích střev. Osobní lékař několika římských císařů
10.stol. n.l.AlbucasisArabský chirurg z Cordoby – pálil žhavým železem okraje rozštěpu a zavedl různé typy jehel k sutuře obličeje
950 n.l.NeznámýEvropa – Přednormanská Británie – kniha “Leech book of Bald“ – metoda okrvavění rozštěpu a sutura hedvábím
14. stol.J. Yperman (1295 - 1351)Vlámsko – První plně dochovaný dokument popisující rozštěpovou vadu a její chirurgickou léčbu, používá okrvavění okrajů a suturu nití, neužívá pomocné nářezy na tvářích, k odlehčení sutury protahuje rtem dlouhou jehlu zafixovanou obmotanou voskovanou nití do tvaru „ ležaté 8“
1552J. HoulierZabýval se defekty patra, jednak vzniklými při onemocnění syfilidou a jednak po střelných poraněních. Navrhl přímou suturu patra a při neúspěších, které se často u těchto operací dostavovaly, doporučoval k vyplnění perforace patra vosk nebo speciální tampón
1556P. FrancoNapsal 2 knihy o léčbě rozštěpů, užívá okrvavění okrajů rtu a odloženou suturu za 2 dny, odlehčovací nářezy sliznice, resekce mezičelisti kleštěmi u oboustranných rozštěpů a smotek vaty k vyplnění rozštěpu patra pro zlepšení fonace
1564A. ParéOkluze rozštěpu patra stříbrnými a zlatými destičkami – nazývá je „obturateurs“
1575A. ParéPrvní užívá termín „bec-de-lievre“ = zaječí pysk
1597G. TagliacozziK sutuře okrvaveného rtu užívá matracový steh přes všechny vrstvy, u oboustranných rozštěpů neresekuje prolabium
17. stol.J. CookeOdmítá resekci mezičelisti
1764Le Monniere (popsáno 1766 Robertem) První zmínka o chirurgickém zákroku na měkkém patře (nevešla ve známost ). Do okrajů založil stehy a okraje leptal až srostly
1798P. J. Desault X. BichatK léčbě protrudující praemaxily používali kompresivní bandáže
1816C. F. von GraefeLeptání rozštěpů patra kyselinou solnou, později užíval okrvavění okrajů při prosté sutuře
1819P. RouxObříznutí okrajů rozštěpů patra a sutura, spory o prioritu s Graefem
1824J. C. WarrenPrvní operace tvrdého patra za provedení mobilizace orálního mukoperiostu a jeho sutury v Americe
1834J. F. DieffenbachMobilizace 2 laloků mukoperiostu za použití postranních uvolňovacích nářezů, prováděl i osteotomii patrových desek od alveolu a suturu drátem ve střední rovině, navrhl frakturu hamulů k usnadnění sutury patra
1843J. F. MalgaigneKoncept sutury rtu za použití místních laloků
1844G. MiraultStanovuje základy operační techniky jedno a oboustranných rozštěpů rtu za použití trojúhelníkovitého lalůčku červeně
1845W. FergussonDetailní popis funkce patrových svalů
1861B. von LangenbeckŘádně publikuje Dieffenbachovu metodu, čímž se proslavuje
1862G. PassavantNavrhl augmentaci zadní stěny hltanu k zmenšení prostoru, který musí krátké měkké patro při uzávěru překlenout
1864W. Froebelius1. statistika o výskytu rozštěpů v Petrohradském nalezinci
1870J. Wolff Upozornil na význam m. orbicularis oris a nutnost jeho rekonstrukce, zavedl mobilizaci a posun rtu mediálně
1874K. SchoenbornPoprvé provádí velofaryngofixaci s horní stopkou
1876F. TrendelenburgK doplnění hmoty vela navrhl lalok ze zadní strany hltanu s dolní stopkou
1884W. HagedornHagedorn poprvé užívá čtvercového laloku z laterální strany vkládaného mediálně k obnovení výšky rozštěpeného rtu
1890R. GersunyPoužíval injekce vaseliny, parafinu a později chrupavku k augmentaci zadní stěny hltanu pro redukci nazality
1891W. RosePopsal metodu přímé sutury pro rekonstrukci rtu
1912J. E. ThompsonPro získání adekvátní délky rtu u rozštěpů rtu provádí zalomenou incizi a přímou suturu
1924W. RosenthalZnovu propracoval dodnes užívanou velofaryngofixaci (VFF) s dolní stopkou
1925G. M. Dorance Při sutuře patra posouvá celé patro dozadu – pushback – za přerušení obou palatinálních NC svazků
1925F. ErnstPřes laterální faryngeální prostor („Ernstův prostor“) láme hamulus pterygoideus mediálním směrem k usnadnění sutury měkkého patra
1927A. A. LimbergPři sutuře patra používá odlomení hamulů, sesunutí tkání dozadu, odlabává zadní a mediální okraj velkého palatinálního otvoru s radikální uranoplastikou (odlomení celého mediálního pterygoideálního křídla). Pro složitost operace se metoda nerozšířila
1928W. E. WardillVytváří umělý Passavantův val a to příčné protnutím zadní stěny hltanu a podélnou suturou ( Wardillův val).
1930V. P. Blair J. B. BrownMetoda sutury rtu vycházející z Mirraultova trojúhelníkovitého laloku červeně, nezachovává plně Cupidův oblouk, finálním výsledkem je lineární jizva rtu
1931V. Veau (1871 – 1949) Tvůrce fyziologického operování rozštěpových vad, vydal celkem 48 publikací k této problematice. Na vědecké bázi studia anatomických a embryologických podkladů vypracoval postupy operací u jednotlivých vad. Při sutuře patra 2 Langenbackovy laloky změnil na jeden na palatinální cévě, zdůraznil prodloužení patra retropozici a suturu nasálního mukoperiostu, užívá též mukoperiost vomeru. U oboustranných rozštěpů prokázal na subtilitu tkání prolabia, popsal schopnost sešitého rtu zatlačit mezičelist zpět, rekonstrukci rtu u těchto vad prováděl ve 2 fázích s odstupem 8 týdnů
1937W. E. Wardill, T. P. KillnerModifikovali Veauovu operaci patra. Použili trojlalokovou plastiku s retropozicí měkkého patra u izolovaných rozštěpů patra a čtyřlalokovou plastiku u celkových rozštěpů
1942A. B. Le Mesurier Vychází z Hagedornova čtvercového laloku z laterální strany nad červení rtu, jako první zachovává Cupidův oblouk
1944W. SchweckendiekKoncept časného uzávěru měkkého patra a odloženého uzávěru tvrdého patra k omezení alterace růstu čelisti
1945J. B. Brown, F. Mc Dowell Další modifikace sutury rtu vycházející z Mirraultova trojúhelníkovitého laloku červeně za laterální strany, opět je výsledkem lineární jizva rtu
1952C. W. TennisonSutura rtu s použitím trojúhelníkovitého laloku z laterální strany nad hranicí retní červeně (Tennison, 1952)
1954F. Burian (1881 – 1965) Nestor české plastické chirurgie. Poznal, že rozštěp představuje kvantitativní defekt tkání, ne tedy jen rozpolcení, definoval termín „rozštěpový iktus“. Jeho monografie „Chirurgie rozštěpů rtu a patra“ zůstala nadlouho jedinou českou prací věnující se tématu rozštěpových vad obličeje
1955D. R. Millard jr.Metoda rotačně posuvného laloku pro suturu rtu (Millard, 1957)
1957T. D. CroninPopsal metodu transnazální disekce nasální sliznice umožnění její sutury při rekonstrukci patra
1959P. RandallModifikovaná sutura rtu dle Tennisona s matematickým definováním jednotlivých rozměrů (Randall, 1959)
1967R. Trauner, M. Trauner Užívají 2 místní laloky z laterální strany rtu obdobně jako Skoog – pod nosem a nad retní červení
1969T. SkoogMetoda sutury rtu dvěma Z-plastikami – první v nosním vchodu, druhá nad retní červení
1970O. KriensZavádí intravelární meloplastiku
1970M. FáraPodrobně popisuje strukturu svalů u rozštěpů patra na základě pitvy 12 kadaverů (Fára, 1968)
1970G. PfeiferTechnika „vlnovitého řezu“ pro suturu rtu
1975E. N. KaplanUžívá bukální mukózní lalok k uzávěru defektu patra
1980L. T. Furlow jr.Sutura patra metodou dvojité reverzní Z-plastiky (Furlow, 1986)
1976L. BařinkaProvádí suturu rtu s použitím rozsáhlého laterálního trojúhelníkovitého laloku zaujímajícího celou výšku filtra, metoda publikována v roce 1990 (Bařinka, 1990)
1984P. W. BlackKoncept sutury rtu u oboustranného rozštěpu s rekonstrukcí philtra z prolabia, m. orbicularis oris a retní červeně tubercula z laterálních částí rtu

Literatura:

Bařinka, L., Šimeček, V.: Mulidisciplinaty management of cleft lip and palate in Brno, Czechoslovakia In: Bardach, J., Morris, H.L.: Multidisciplinary management of cleft lip and palate. W.B.Saunders company, Philadelphia 1990

Boo-Chai, K: An Ancient Chinese text on a cleft lip. Plast Reconstr Surg, 38:189,1966

Fara M: Anatomy and arteriography of cleft lips in stillborn children. Plast Reconstr Surg 42:29, 1968

Furlow LT Jr: Cleft palate repair by double opposing Zplasty. Plast Reconstr Surg 78:724, 1986

Millard DR Jr: A Primary Camouflage of the Unilateral Harelook. In: Skoog T (ed), Transactions of the First International Congress of Plastic Surgery, Stockholm, 1955. Baltimore, Williams & Wilkins, 1957, pp 160-166.

McCarthy, J.G.: Plastic Surgery. Vol4, Philadelphia, W.B. Saunders Company, 1990.

Pantaloni, M., Byrd, S.: Cleft lip I: primary deformities, SRPS:vol. 9 No 21, 2001

Pantaloni, M., Hollier, L.: Cleft palate and velopharyneal incompetence, SRPS:vol.9 No 23, 2001

Randall P: A triangular flap operation for the primary repair of unilateral clefts of the lip. Plast Reconstr Surg 23:331, 1959.

Saunders, D.E.: Primary repair of the cleft lip: An overwiew of avaible methods. In Kernahan, D.A., Rosenstein, S.W.: Cleft Lip and Palate A system of management, Williams&Wilkons, Baltimore 1990, 330 pg.

Tennison CW: The repair of unilateral cleft lip by the stencil method. Plast Reconstr Surg 9:115, 1952.

Text byl použit z dizertační práce MUDr. Zdeňka Dvořáka Ph. D. (Funkční vývoj střední obličejové etáže u pacientů s rozštěpem patra, MUDr. Zdeněk Dvořák Ph.D., Brno 2009)